सद्मे॑व॒ प्राचो॒ वि मि॑माय॒ मानै॒र्वज्रे॑ण॒ खान्य॑तृणन्न॒दीना॑म्। वृथा॑सृजत्प॒थिभि॑र्दीर्घया॒थैः सोम॑स्य॒ ता मद॒ इन्द्र॑श्चकार॥
sadmeva prāco vi mimāya mānair vajreṇa khāny atṛṇan nadīnām | vṛthāsṛjat pathibhir dīrghayāthaiḥ somasya tā mada indraś cakāra ||
सद्म॑ऽइव। प्राचः॑। वि। मि॒मा॒य॒। मानैः॑। वज्रे॑ण। खानि॑। अ॒तृ॒ण॒त्। न॒दीना॑म्। वृथा॑। अ॒सृ॒ज॒त्। प॒थिऽभिः॑। दी॒र्घ॒ऽया॒थैः। सोम॑स्य। ता। मदे॑। इन्द्रः॑। च॒का॒र॒॥
स्वामी दयानन्द सरस्वती
फिर उसी विषय को अगले मन्त्र में कहा है।
हरिशरण सिद्धान्तालंकार
लोकनिर्माण व नदियों का प्रवाहण
स्वामी दयानन्द सरस्वती
पुनस्तमेव विषयमाह।
हे मनुष्या य इन्द्रो जगदीश्वरो मानैः सद्मेव प्राचो विमियाय नदीनां खानि वज्रेणातृणद्दीर्घयाथैः पथिभिस्सह सर्वांल्लोकान्वृथासृजत् सोमस्य मदे ता चकार स जगन्निर्माता दयालुरीश्वरो वेद्यः ॥३॥
डॉ. तुलसी राम
आचार्य धर्मदेव विद्या मार्तण्ड
The theme of scholar, sun and God is dealt with in a different way.
God creates all the planets with His particular measurement on the previous pattern. Verily, He is great and prosperous with His knowledge and actions and expands the river ways, ponds, oceans etc. His no action and creation are useless and vain. He creates the universe for His own pleasure or desires. We should therefore know the potentiality of that Great God.
