तमित्पृ॑च्छन्ति॒ न सि॒मो वि पृ॑च्छति॒ स्वेने॑व॒ धीरो॒ मन॑सा॒ यदग्र॑भीत्। न मृ॑ष्यते प्रथ॒मं नाप॑रं॒ वचो॒ऽस्य क्रत्वा॑ सचते॒ अप्र॑दृपितः ॥
tam it pṛcchanti na simo vi pṛcchati sveneva dhīro manasā yad agrabhīt | na mṛṣyate prathamaṁ nāparaṁ vaco sya kratvā sacate apradṛpitaḥ ||
तम्। इत्। पृ॒च्छ॒न्ति॒। न। सि॒मः। वि। पृ॒च्छ॒ति॒। स्वेन॑ऽव। धीरः॑। मन॑सा। यत्। अग्र॑भीत्। न। मृ॒ष्य॒ते॒। प्र॒थ॒मम्। न। अप॑रम्। वचः॑। अ॒स्य। क्रत्वा॑। स॒च॒ते॒। अप्र॑ऽदृपितः ॥ १.१४५.२
स्वामी दयानन्द सरस्वती
फिर उसी विषय को अगले मन्त्र में कहा है ।
हरिशरण सिद्धान्तालंकार
धीर द्वारा प्रभु-दर्शन
स्वामी दयानन्द सरस्वती
पुनस्तमेव विषयमाह ।
अप्रदृपितो धीरः स्वेनेव मनसा यद्वचोऽग्रभीद्यदस्य क्रत्वा सह सचते तत् प्रथमं न मृष्यते तदपरं च न मृष्यते यं सिमो न विपृच्छति तमिदेव विद्वांसः पृच्छन्ति ॥ २ ॥
डॉ. तुलसी राम
आचार्य धर्मदेव विद्या मार्तण्ड
The theme of teacher-pupil relation is further developed here.
The speech of a man is reflective of mind, and if that is devoid of arrogance and ignorance, he speaks with all serious consciousness. A truthful teacher and preacher is sure to get pupils' full support. There is no element of doubt in his words, uttered in the beginning or at the conclusion. All men do not ask questions as seekers of truth, because they lack inquisitiveness. It is only the learned seekers of truth, that put him searching questions.
